Jihlava není příliš splavná řeka. Ale letos v ní bylo oproti loňsku víc vody a toho jsme museli využít. Zakončení florbalové sezóny nejmladších kategorií jsme již podruhé pořádali na jejím břehu, v areálu koupaliště v Bransouzích. Většina se nás tam v sobotu sjela do 11:00 h a hned jsme začali stavět stany. Pak ale padl názor, že je třeba brzy vyrazit na vodu, abychom se na tábořiště stihli do večera vrátit. Proto jsme stany nechali stanama a honem na vlak. Ten děti převezl v poledne do Přímělkova. Tam už na čekal pan Brabenec s dlouhým přívěsem plným lodí. Naše flotila čítala čtyři velké nafukovací čluny a jeden ještě větší raft, do kterého nastoupili s rodiči ti nejmenší. Umění ovládat čluny bylo u posádek rozdílné. Zatímco dva čluny od začátku nabraly tempo, třetí zůstal pozadu, souhra pádel se nedařila. Jeho posádka před prvním splavem plavbu vzdala a raději dál putovala po souši až zpět na koupaliště. Mezitím prvním dvěma člunům stačily dvě hodiny na absolvování celé plavby. Během ní sjely dva jezy, což byl asi největší zážitek. Plně naložený raft byl pomalejší, na přejetí jezů bylo příliš málo vody, a tak museli všichni vystupovat.

Oproti plánu jsme lodní trasu zvládli mnohem rychleji. Příští rok musíme úsek o hodně prodloužit, snad budou zase dobré podmínky. Díky brzkému návratu jsme mohli program doplnit o fotbalový zápas na louce za koupalištěm, bylo hodně napínavé až do samého konce. Podvečer patřil soutěži ve střelbě ze vzduchovky, kterou připravili pánové Ramach a Talla. Zastřílel si každý do sytosti. Někdo netrefil nic, jiní i desítky.

Velký ohlas měly vodní pistole. Jak byla chvilka volna, kluci metli k vodě a sváděli mezi sebou kruté boje. Sešli jsme se jen na jídle, skvěle připravených kuřecích stehnech, které servírovala paní Pisková. Pak jsme popřáli Honzíkovi Filovi k narozeninám a dali se do skákání na trampolínách. Trenéři a rodiče mezitím doladili stany. Večer se přiblížil. Jak zašlo sluníčko, citelně se ochladilo. Na večeři byla pizza. Následoval táboráček, který se většině hodil, aby se u něj ohřáli. Zkusili jsme dát dohromady písničky, ale únava již převládala. Večerka byla před jedenáctou a tábořiště brzy utichlo, jen dospělí ještě chvíli u ohně poseděli.

Ráno jsme vstávali před osmou. Každý hned sděloval dojmy, kolikrát se v noci vzbudil a jak velká mu byla zima. Teplota během ní klesala až k 10°C.  Ale snídaně již byla na sluníčku a na noční zimu jsme rychle zapomněli. Čekal nás totiž zápas v dodgeballu. Někdo vůbec netušil, jak se tato závodní 

forma vybíjené hraje, někdo měl jen mlhavou představu. Pravidla jsou naštěstí jednoduchá, za chvíli se všichni nechali utkáním strhnout. Třísetový boj trval víc než hodinu a pořádně jsme se u něj unavili. Ještě že poblíž bylo kempové občerstvení.

Jaké by bylo zakončení sezóny, kdyby se nehodnotilo. Po dodgeballu jsme se posadili v zahrádce restaurace. Končící rok nebyl důvodem ke kritice, naopak trenéři hráče pochválili za dobré výsledky. Nejlépe si vedli elévové, přípravka také zaznamenala oproti začátku sezóny velký pokrok. Teď je třeba, abychom v tomto směru pokračovali i dál. Drobné odměny a medaile byly zasloužené.

Na závěr si ještě kluci zahráli fotbal a pak už jsme museli pobalit stany a čluny. Pobyt končil. Škoda, že letošní termín byl v kolizi jak s jedním školním výletem, tak i fotbalovým turnajem v Okříškách. Jinak by se nás sešlo víc. Ale i tak se zakončení vydařilo, za rok se do Bransouz opět vrátíme.

Fotoalbum ZDE.