6. 6. 2014
ZEMSKÉ KOLO MČR STARŠÍCH ŽÁKŮ OSTRAVA 3.-4.5.2014
 Společné foto našeho týmu v oddílových barvách na konci turnaje po vyřazení. Sice se usmíváme, ale zklamaní jsme byli. Jáchym s Davčou trochu narušili kompozici - nestihli se zařadit do první řady. |
FOTOALBUM ZDE !
Druhým rokem se nám podařilo probojovat mezi čtrnáctku nejlepších týmů v republice. Vždy je to skvělá příležitost zahrát si s předními týmy a nabrat spoustu zkušeností hlavně co se týká nasazení, herního projevu, možnosti nastoupit proti oddílům zvučných jmen i atmosféry takového setkání. Všech šest zúčastněných týmů mělo jediný cíl, obstát v turnaji do třetího místa a postoupit do finále MČR o týden později. Bez šancí jsme určitě nebyli, na první dvě místa byli jasní adepti Bulldogs a WOOW, ale zbývající týmy byly rovnocenné. První krok dostat se do semifinále jsme zvládli, ale zápas o postup proti Sokolu Pardubice rozhodlo neproměnění gólových šancí, kterých jsme měli několik včetně nájezdu.
PSKC Okříšky – 1. sc woow Vítkovice 2:3 (1:0, 0:0, 1:3)
Branky: Jan Vochyán, Kryštof Duchan. Asistence: Marcel Pospíšil, Adam Paták.
Určitě nejlepší utkání se nám povedlo sehrát hned na začátku turnaje proti WOOW Vítkovice. Nechybělo mnoho a výhra byla reálná. Zápas rozhodly přesilovky, vyloučenými jsme bohužel byli my. Dvě oslabení za sebou Vítkovice zvládly dokonale a až ve třetí třetině nejen vyrovnaly, ale i otočily celý zápas. Nebýt toho, asi by i naše další vystoupení vypadala jinak.
PSKC Okříšky – TEMPISH FBS Olomouc 1:1 (0:1, 1:0, 0:0)
Branka: Marcel Pospíšil bez asistence.
Ve druhém utkání doznívalo zklamání ze zápasu s Vítkovicemi. Jako by nám někdo vyměnil tým – hráči byli bez pohybu, nic se nedařilo vymyslet a Olomouc se chopila příležitosti. Větší chutí do hry se zaslouženě dostala do vedení a my se trápili. Nakonec se nám přece jen podařilo ve druhé třetině vyrovnat, ale to bylo vše. Nerozhodný výsledek stačil na druhé místo ve skupině. Ve třetí třetině jsme se díky vlastní pasivitě dostali pod tlak, ale nerozhodný výsledek jsme udrželi.
PSKC Okříšky – TJ MEZ Vsetín 7:4 (2:1, 4:1, 1:2)
Branky: 2x Marcel Pospíšil a Kryštof Duchan, 1x Jan Vochyán, David Koukal, Michal Kelbler. Asistence: 2x Jan Vochyán a Adam Paták, 1x Marcel Pospíšil, Michal Kelbler, a Petr Kubíček.
Poslední zápas prvního dne a současně první zápas o bytí a nebytí abychom se mohli ucházet o postup. Všichni si toho byli vědomi a snažili se zápas 
dostat do své moci. Dvěma góly v prvních třech minutách jsme získali větší jistotu než soupeř a i když brzy snížil na rozdíl jediné branky, ve druhé třetině jsme opět odskočili. Střední část hry jsme nakonec vyhráli 4:1, což znamenalo čtyřbrankvý rozdíl a i když Vsetín vyhrál třetí třetinu jednobrankovým rozdílem, výsledek již neovlivnil a my se radovali, že můžeme dál bojovat o postup, soupeři se k němu brány uzavřely.
dostat do své moci. Dvěma góly v prvních třech minutách jsme získali větší jistotu než soupeř a i když brzy snížil na rozdíl jediné branky, ve druhé třetině jsme opět odskočili. Střední část hry jsme nakonec vyhráli 4:1, což znamenalo čtyřbrankvý rozdíl a i když Vsetín vyhrál třetí třetinu jednobrankovým rozdílem, výsledek již neovlivnil a my se radovali, že můžeme dál bojovat o postup, soupeři se k němu brány uzavřely.PSKC Okříšky - itelligence Bulldogs Brno Black 2:7 (1:3, 0:3, 1:1)
Branky: Marcel Pospíšil, Michal Kelbler. Asistence: Viktor Vlach a Kamil Koukal.
Dva nedělní zápasy, dvě šance na postup do finále v Pelhřimově. Ale jak se 
nám podařil nástup do utkání se Vsetínem, tak se podařil brněnským proti nám. Během dvou minut jsme prohrávali dva nula a do konce první třetiny tři ku jedné. To by ještě pořád bylo hratelné, nebýt druhé třetiny. Projevila se nejen větší sehranost a přímočarost hry Bulldogs, ale i jejich fyzická převaha. Na konci třetiny to vypadalo na debakl, že je o výsledku rozhodnuto pochybovalo jen pár hráčů. Třetí třetina byla již vyrovnanější, skončila nerozhodně a nechali jsme si v ní zahrát i naše nejmladší hráče v týmu.
nám podařil nástup do utkání se Vsetínem, tak se podařil brněnským proti nám. Během dvou minut jsme prohrávali dva nula a do konce první třetiny tři ku jedné. To by ještě pořád bylo hratelné, nebýt druhé třetiny. Projevila se nejen větší sehranost a přímočarost hry Bulldogs, ale i jejich fyzická převaha. Na konci třetiny to vypadalo na debakl, že je o výsledku rozhodnuto pochybovalo jen pár hráčů. Třetí třetina byla již vyrovnanější, skončila nerozhodně a nechali jsme si v ní zahrát i naše nejmladší hráče v týmu.PSKC Okříšky – Sokol Pardubice A 4:6 (2:1, 1:4, 2:1)
Branky: 2x Kamil Koukal, 1x Kryštof Duchan a Petr Kubíček. Asistence: 2x Marcel Pospíšil, 1x Petr Kubíček.
Poslední rozhodující utkání bylo zpočátku v naší režii. Během sedmi minut jsme získali dvougólové vedení, které nám mělo dodat sebevědomí a naladit 
do dalších minut. Je až neskutečné, co s naší psychikou dokáže udělat jedna obdržená branka. Situace s Vítkovicemi (a známe ji i z našich ligových zápasů), se opakovala jak přes kopírák. Rázem nejistota, chyby v obraně, neproměněné absolutní gólovky – nedoťuknutý míček ležící volně pár vteřin těsně před brankovou čárou, nevydařený nájezd, nevyužitá přesilovka, zatímco pardubická využitá, pár přihrávek na volné hráče před gólmanem atd. Co už byla platná převaha a těsná výhra třetí třetiny, když jsme propadli ve druhé tříbrankovým rozdílem. Možná razantnější změna taktiky od trenérů, přeskupení hráčů, možná nebýt hodně přísného vyloučení našeho kapitána v nejvypjatějším okamžiku, kdy do konce zbývaly dvě minuty a my prohrávali jen o gól, ale to jsou jen kdyby.
do dalších minut. Je až neskutečné, co s naší psychikou dokáže udělat jedna obdržená branka. Situace s Vítkovicemi (a známe ji i z našich ligových zápasů), se opakovala jak přes kopírák. Rázem nejistota, chyby v obraně, neproměněné absolutní gólovky – nedoťuknutý míček ležící volně pár vteřin těsně před brankovou čárou, nevydařený nájezd, nevyužitá přesilovka, zatímco pardubická využitá, pár přihrávek na volné hráče před gólmanem atd. Co už byla platná převaha a těsná výhra třetí třetiny, když jsme propadli ve druhé tříbrankovým rozdílem. Možná razantnější změna taktiky od trenérů, přeskupení hráčů, možná nebýt hodně přísného vyloučení našeho kapitána v nejvypjatějším okamžiku, kdy do konce zbývaly dvě minuty a my prohrávali jen o gól, ale to jsou jen kdyby.
Všem hráčům, ať kmenovým, nebo hostujícím z Pelhřimova patří velké poděkování, že se dokázali dát dohromady a probojovat až na tak prestižní turnaj. Nebylo snadné v tak malém kádru se postavit proti kompaktním týmům, mnohdy výběrům ze širokých členských základen. Když sečteme výsledky obou zemských kol, východu i západu, vychází mi deváté až desáté místo v ČR, a to není k zahození. Naopak – smekám před tímto naším společným týmem. Díky.
