V pořadí již třetí slavonické soustředění hodnotíme jako nejlepší v dosavadní historii. Vydařilo se počasí, velkou měrou přispěla i pomoc juniora Dana Čiháčka a nasazení všech trenérů. Pan Ludmila nám vyvařoval samé pochoutky, které spokojenost ještě zvyšovaly.

Ne že by bylo vše úplně ideální. Mezi hráči nastávalo sem tam nějaké to hašteření. Ale když za ně museli dát sérii angličáků, udělal mu jasný konec Patrik, když prohlásil: „hoši, …. se už na to“ a poté si oddychl po dokončeném kliku. Od té doby už byl klid.

Hlavní náplní soustředění byly florbalové tréninky. Denně tři pobyty v tělocvičnách, když byl výlet, stihli jsme jen dva. Všechny ale byli intenzivní a kluci k nim přistupovali se zájmem a zodpovědně. To bylo znát i ve hře, která zabírala téměř polovinu času. Každý trénink byl odlišný, cvičení jsme měli dopředu připravená.

Každý den začínal rozcvičkou na stadionu vedle školy, kde jsme byli ubytovaní. Zahřátí po celém obvodu běžecké dráhy, poté dynamický strečink. Závěr na umělce s fotbálkem.

Během celého pobytu jsme pilně soutěžili v kosmickém programu. Všichni postupně absolvovali zkoušku postřehu, orientace v prostoru, ostrosti zraku, odvahy ve skocích do vody i průzkumu neznámého prostředí. Nejlépe si vedl a soutěž vyhrál Áda Navrátil.
Letos nás provázelo horké letní počasí s příležitostmi ke koupání. Nejvíc jsme využívali rybník starého koupaliště kousek od Slavonic. Dva nafukovací čluny sloužily jak pro vodní bitvy, tak pro výpravy podél břehů. Nemohl chybět ani dačický venkovní aquapark. Byl zcela zaplněný návštěvníky, takové mraveniště jsme tam ještě nezažili. No a jedno koupání při výletě ve Starém Městě pod Landštejnem.

Letos jsme zcela vynechali návštěvu Slavonického podzemí a muzea vojenských bunkrů. Tyto památky známe již z předchozích soustředění. Tentokrát jsme se vydali na zříceninu hradu Landštejn. Vylézt na věž s krásným výhledem po okolí byl dobrý kondiční trénink. Okolí Slavonic je bohaté na výletní cíle, příští rok bude zas co objevovat.

Co by to bylo za soustředění bez noční stezky odvahy. Všichni se těšili na známou trasu ke kostelu Božího Těla nad městem, jak ji lehce zvládnou. Jenže trenéři je doslova převezli. Auta zastavila až u hraničního kamene Morava – Čechy a trasa vedla neznámým lesem k archeologickému nalezišti Pfaffenschlag. V tu chvíli všechna předsevzetí jít sám vzala za své a do cíle dorazila početná skupina pohromadě.

Nelze všechny zážitky vyjmenovat, patří k nim porouchané auto, tradiční atletický závod, večerní táborák s opékáním špekáčků, turnaje v badmintonu a stolním tenisu, které skvěle řídil Dominik Herynek atd. Hned jsme si ubytování ve Slavonicích zamluvili na příští rok a už se těšíme.

Fotoalbum ze soustředění ZDE.