Na letošní Prague Games jsme přihlásili dorosteneckou kategorii. Přes všechny přísliby týden před turnajem počet hráčů klesl na sedm, navíc bez gólmana! Start týmu byl silně ohrožen. Sami kluci však spustili záchrannou akci, přemluvili jednoho z odhlášených a domluvili dva hráče ze Snipers Třebíč, díky nimž jsme do Prahy mohli nakonec vyrazit.

Oč víc byla naše sestava improvizovaná, o to víc jsme si turnaj užili. Desetičlenná parta hráčů se dala rychle dohromady. Výkonnostní rozdíly nebyly překážkou, naopak se všichni navzájem respektovali. Bylo jasné, že většině týmů nemůžeme výsledkově konkurovat, ale přesto jsme se dokázali na všechna utkání pozitivně naladit. Mezi klady pobytu patřily dobrá nálada, přístup všech hráčů, kdy jsme podrobně rozebírali jak přípravu, tak hodnocení zápasů, rovnoměrné rozvržení utkání, výborné ubytování i počasí vyšlo na sto procent. Velice jsme si na rozdíl od brněnského turnaje chválili výkony rozhodčích. Prostě se nám na Praze moc líbilo. Mínusem byla jedině absence hráčů, kteří zůstali doma a nechtěli jet.

PSKC Okříšky – FBK Jičín  3:2 (2:2, 1:0)
Utkání jsme hodnotili jako jediné, které nám dává při 100% výkonu šanci na úspěch. To se i potvrdilo, neboť bylo velice vyrovnané. Nakonec zvítězila větší vůle na naší straně a 18 s před koncem rozhodl Šimon Korba přesně mířenou střelou o tříbodovém zisku a konečném čtvrtém místě v základní skupině. Obrovská vůle prokázala, že i v malém počtu se dá vyhrát nad staršími a početnějšími hráči.

PSKC Okříšky – 1. FBC Florbal Trenčín  0:9  (0:5, 0:4)
Druhým soupeřem nám ve středu byli letošní mistři Slovenska. Rozdíl hry byl obrovský. Tři pětky většinou ročníku 2004 nás k ničemu moc nepustily. Ale nikdo z našich se nevzdal, všichni poctivě bránili a bojovali do samého konce. Splnili jsme si předsevzetí, že nedostaneme deset branek a tomu jsme podřídili všechny síly.

PSKC Okříšky – Tatran Střešovice  0:15 (0:8, 0:7)
Ještě těžší soupeř než Trenčín, navíc nám ze zdravotních důvodů ze sestavy vypadl Matěj Brabec a zůstalo nás do pole osm hráčů. Tatran později vyhrál celou dorosteneckou kategorii turnaje. Výsledek není o výkonu, ale o typech týmů, které proti sobě stojí. Počty hráčů, věk, sehranost, zkušenost. Náš tým opět zahrál na doraz a určitě je to byla skvělá škola. 

PSKC Okříšky – Panthers Praha  0:14 (0:5, 0:9)
Další špičkový tým a naše oslabená sestava. Maty zkusil hrát, ale nešlo to, pata se opět ozvala. V první části skvělý výkon, deset minut jsme drželi bezbrankový stav, zodpovědné perfektní bránění. Pak se nutně projevila únava a tím i nesoustředěnost, došly síly. Velké ocenění gólmana, kapitána i ostatních hráčů. 

PSKC Okříšky – Florbal Chodov  2:8 (0:3, 2:5)
V sobotu dopoledne nás čekalo play-off proti budoucímu finalistovi turnaje. Byl to náš nejlepší výkon na turnaji, neboť jsme v něm využili vše, co jsme si řekli k předchozím zápasům. Bylo patrné zlepšení zejména v útoku i obranné hry. Pěkný zápas, ve kterém jsme nejméně z deseti vypracovaných šancí dvakrát bodovali. Utkání znamenalo konec v turnaji, ale i tak jsme byli se svým výkonem spokojeni.

V Praze jsme vydrželi až do soboty. Páteční večer patřil bowlingu, budeme jistě vzpomínat na oslavu Jirkových osmnáctin a starší hráči i na marné hledání nočních klubů, kam je nikde nepustili :D. Ale nejcennější jsou získané poznatky. Kde jinde bychom si my z Vysočiny mohli zahrát proti mistrům Slovenska a finalistům turnaje, českým nejlepším dorosteneckým týmům? Ještě že jsme účast na Prague Games nezrušili. Nikdo nelitoval.

Dojmy přímo od hráčů:

Šíma Korba: zkušenost jsem získal z hry proti lepším týmům, uvědomil jsem si, že nemá cenu se hádat a musíme mít rychlejší nahrávky.

Jankos Koukal: myslím si, že mi turnaj dal dost, musím zlepšit přesnost střelby a přihrávek a nehrát tak agresivně.

Jirka Uher: naučil jsem se, že je jedno jak moc dobrý tým máme, ale že záleží na tom, jak ten tým dokáže spolupracovat a že se dá vyhrát i v horším složení hráčů i proti týmu, který hraje na 3 lajny. A dá se s takovým týmem hrát vyrovnaně i proti top týmům. A spíš než pracovat na sobě, by měl pracovat celý tým jako jeden a měli bychom hrát stejně týmově, jako na Praze.

Dan Caha: uvědomil jsem si, že když si budu více věřit a chtít, tak se povede cokoliv. Naučil jsem se více dostupovat k hráčům, blokovat střely a dávat lepší nahrávky. Určitě mám ještě dost co zlepšovat jako je rychlost nahrávek, střelbu a obsazování hráčů.

Tom Chadim (náš nový hráč): naučil jsem se hodně nových věcí, které jsem buď okoukal nebo sám nějak udělal. Musím hodně pracovat na míčku, protože mi to úplně nešlo. A taky jsem nasbíral hodně zkušeností, které mi řekli náš kapitán nebo trenér.

Tomáš Uher: i přes zranění se dá hrát a přes to, že prohráváme třeba 10:0, tak se dá dát gól, nikdy to nevzdávat. Naučil jsem se více fungovat jako tým a hlavně to nikdy nevzdávat a nenadávat si. Ale ještě ve své hře musím zkusit více hraní tělem.

Maty Brabec: myslím že jsme si všichni uvědomili, že když budeme hrát dohromady jako tým a zodpovědně plnit své úkoly, tak dokážeme hrát vyrovnané zápasy téměř s každým. Určitě jsme si to všichni užili a doufám že se za rok znovu sejdeme.

Odkaz na fotoalbum z turnaje ZDE.